2. Útěk - obrázek

2. Útěk - obrázek

Táák. Dnešní dávka pokračování je tady.
Tohle, jak by vám jistě došlo, je druhá, hlavní dějová linie. Většina příběhu bude v tomhle čase. A je to ten příběh, co Nuada vypráví. Jak zjistíte, opravdu to není o Nuadovi. V téhle části se objeví obě dvě hlavní postavy. I když zatím vám to moc neřekne. Povídka se rozběhne až později. Teď bude pár částí takový úvod, kde se to všechno zamotá a pak se to bude rozmotávat. Doufám, že se mi to povede ;)
Na další části už pracuju, ale byla bych ráda, kdybych sem zítra hodila NN, pokud se mi to podaří napsat, takže 4. část k tomuhle tu bude pozítří :)

Tak krásné počtení.

Manželka krále Zuka, Joneta, umírala dlouho, ale bolest z její smrti nebyla o nic menší. Zvlášť pro jejího mladšího syna, Railana, byla ta ztráta nesnesitelná.

Miloval svou matku, stejně jako ona milovala jeho. To ona dosud bránila jeho otci, aby ho poslal na výchovu ke svému bratrovi. Staršího si vychovával podle sebe sám, ale Railan byl jen přítěží. Joneta věděla, že Railan je ještě příliš mladý, aby tvrdou výuku vydržel. Chlapci neodcházeli od rodiny před patnáctým rokem a Railanovi nebylo ještě třináct.

A teď stál u okna a zíral dolů. Útroby mu rozdírala bolest nad matčinou smrtí a hlava mu třeštila z budoucnosti, která se před ním tyčila. Otec si ho dnes zavolal. Zítra bude matka pohřbena, pozítří odjíždí na sever ke svému strýci. Nenávidí ho snad otec tolik, že je schopný chladnokrevně poslat ho na téměř jistou smrt?

Ne, otec se ho jen potřebuje zbavit. Na panství není dost místa pro dva syny, i když je od sebe dělí pouhý rok. Tím spíš. Parks s Railanem na sobě příliš lpěli a Zuko to viděl a na rozdíl od své ženy cítil to nebezpečí. Jen jeden z nich mohl vládnout a byl to Parks. Čím dřív to pochopí i oni dva, tím líp.

Railane,“ ozvalo se za ním, ale on se neotočil. Poznal svého bratra po hlase.

Parksi, co se děje?“

Mluvil jsem s otcem. Odjíždíš prý na sever.“

Ano,“ souhlasil.

Ale to přece nejde. Jsi příliš mladý!“ protestoval Parks a začal přecházet po místnosti.

Já vím,“ pokýval hlavou. „ Otec si myslí, že to zvládnu.“

A zvládneš?“

Nevím,“ přiznal upřímně. „ Ale nemám na výběr, bratře. Nemohu mu vzdorovat.“

Proč bys nemohl!“ vybuchl Parks. „ Řekni mu, že je to šílenství.“

Protože nejsem ty, Parksi! Jsem prostě jen druhorozený. Otci nezáleží na tom, co říkám já.“

To není pravda.“

Railan se otočil a tvrdě pohlédl na bratra. „ Jsi naivní, Parksi.“

A ty jsi sebevrah, pokud pojedeš!“

Byla to pravda. Railan sevřel dlaně v pěst. Musí být přece i jiné řešení. Nemůže odjet na sever, i kdyby odsud musel utéct.

Zvedl hlavu. To bylo ono. Uteče. Bude to tak pro všechny nejlepší. Hlavně pro něj.

Royi, co se děje?“ znejistěl Parks.

Máš pravdu, byla by to zcela určitě sebevražda.“

Promluvíš si s otcem?“ vydechl nadějně bratr.

Ne.“

Ne?“

Něco mnohem lepšího, bratříčku!“ nadšeně ho popadl za ramena. „ Prostě odsud odejdu. Pokud se mě otec chce zbavit, rád mu to udělám kvůli.“

Railane! Jak to myslíš? Nerozumím ti.“

Myslím to tak, že odejdu. Po pohřbu...“ ztěžka polkl, ale potom pokračoval. „ Odejdu. Jsem si jistý, že v sousední zemi se pro mě najde nějaké místo. Jistě mě někdo příjme jako učedníka. Budu pracovat, budu dělat cokoli, ale nepojedu na sever.“

Chceš utéct.“

To jsi řekl ty,“ pokrčil rameny a přešel ke krbu. Paže si složil na prsou a zíral do ohně. „ Pomůžeš mi?“ Ohlédl se.

Bratr zaváhal jen na chvíli. „ Ano. Ale slib mi, že se vrátíš.“

Za pár let... Strašně rád.“

Nelíbí se mi to, ale máš pravdu. Někdy mám pocit, že ty jsi měl být starší, Royi. Já se na to nehodím.“ Parks se zhluboka nadechl. „ Budeš potřebovat koně.“

Ne,“ zavrtěl hlavou Railan. „ Dá se příliš snadno vystopovat. Půjdu pěšky. Spíš mám starosti, jak se dostat přes stráže na hradbách.“

Můžeš použít starou chodbu. Víme o ní jen my, to přece víš.“

Máš pravdu,“ přikývl.


Railan poklekl před hrobkou své matky a chvíli zůstal klečet s hlavou skloněnou. Nevěděl, co si bez ní počne, ale věděl, že to nějak bude muset zvládnout, protože Joneta už mu nikdy nepomůže. Zůstala po ní jen vzpomínka. Na kámen spadl jedna kapka vody. Měl hlavu tak nízko, že si nikdo nevšiml, že mu tečou slzy. Miloval svou matku a byl si jistý, že ona milovala jeho. Jenže ona zůstává tady, kdežto on musí jít. Railanovi přišlo, že během těch pár dní od její smrti zestárl o několik let.

Sbohem, mami,“ zamumlal a vyhoupl se na nohy. Šel se postavil vedle svého bratra a otce.

Někdy litoval toho, jak moc je svému otci podobný. Měl stejné hnědé oči, stejný zahnutý nos, kdyby otec oholil svůj plnovous, byl si jistý, že i jejich ústa by měla stejný tvar. Vlasy měl světlejší než on, ale postupem času mu tmavly.

Zato jeho bratr byl podobný matce, až mu teď pohled na něj způsoboval bolest. Ty samé téměř černé oči, stejné vystouplé lícní kosti, ústa, nos, vlasy černé jako uhel. Byl stejně drobný. I když byl Railan mladší, byl o několik palců vyšší.

Ale měl by si jeho tvář zapamatovat. Jen Bůh ví, kdy ho zase uvidí. Chtěl odejít dnes, uprostřed noci. Doufal, že tma mu dá dostatečně velký náskok. I tak to je k hranicím několik dní, ne – li týdnů, cesty daleko.

Necítil se dobře. Celých třináct let byl tohle jeho domov, nikdy nebyl dál, než pár desítek mil. Nechtěl odsud odcházet, ale neměl jinou možnost.

Naposledy přelétaval očima svůj pokoj. Jednoduché, ale účelné vybavení. Nemyslel si, že se mu bude stýskat, přesto ten pokoj v sobě měl fůru jeho vzpomínek.

Dveře za jeho zády se otevřely. „ Je čas,“nakoukl dovnitř Parks.

Už jdu,“ přikývl a natáhl se, aby sebral plášť přehozený přes opěradlo židle. Ze země zvedl vak, kde měl všechno, co si myslel, že bude potřebovat. V pouzdře u pasu se mu houpala krátká lovecká dýka.

Tiše probíhali chodbami a snažili se skrývat ve stínech, i když nikde v dohledu nebylo živáčka. Tady člověk nikdy neví.

U vchodu do tajné chodby se oba zastavili. „ Hodně štěstí,“ zamumlal Parks.

Tobě taky. Doufám, že se ještě uvidíme.“

Jistě,“ souhlasil. „ Mám tě rád, Railane, dej na sebe pozor.“

Taky tě mám rád, bráško.“ Krátce se objali. „ Měj se.“

Ty taky.“

Railan vyběhl do chodby. Bude to neskutečné štěstí, jestli se mu podaří dostat se za hranice dřív, než ho chytí otcovi lidé. Ale musel to alespoň zkusit.


Bylo to daleko těžší, než si myslel, ale přesto se mu podařilo ujít docela velkou vzdálenost, aniž by ho někdo pronásledoval. Vesnicím se prozatím vyhýbal. Měl dost jídla s sebou a párkrát se mu podařilo i něco ulovit.

Byl vyčerpaný, rozlámaný ze spaní na zemi, ale nemohl přestat. Teď už nebylo cesty zpátky. Odpočíval na jednom z pařezů dost daleko od cesty a žmoulal v ruce kousek chleba. Pak si jedno sousto strčil do úst. Pokud si udrží tempo, mohl do Kolacie – města přímo u hranic, dojít do dvou týdnů. A pokud bude mít i nadále štěstí.

Štěstí... Copak tohle je nějaké štěstí? Matka je mrtvá, on je na útěku před vlastním otcem, úplně sám a každou chvíli se mu může stát, že zabloudí. Takhle si štěstí nikdo nepředstavuje a on už vůbec ne.

Popravil si přezku pláště u krku a postavil se. Musí jít dál.

Postupoval souběžně s cestou, ale tak, aby na ni neviděl. Podle zákonů optiky tedy ani nikdo z cesty nemohl vidět na něj.

Nakouknul do mapy, kterou si vzal s sebou. Chvíli do ní zamyšleně hleděl a pak se rozhodl zkrátit si cestu přes lom. Ušetří mu to ze dvě hodiny cesty.

Zabočil mírně doleva a začal se prodírat ostružiním.

Pomalu se blížil k lomu. Hřbet jedné ruky měl od trnů rozedraný do krve a měl obrovskou chuť do něčeho praštit. Zuřivě nakopl jednu šišku, která odletěla do dálky, když zaslechl hluk.

Okamžitě zalehl k zemi.

Ale bylo to moc daleko a nepřibližovalo se to. Po chvíli se rozhodl zjistit, o co jde, protože hlasy pomalu nabývaly na síle. Někdo křičel.

Pomalu se blížil směrem, odkud to vycházelo. Blízko odsud byl lom, kam měl namířeno.

Schoval se za jeden kámen a pohlédl opatrně pod sebe. Byl přímo nad lomem a pod ním byla tlupa asi desetí zarostlých, špinavých mužů, kteří se mezi sebou hádali a o něco, co leželo na zemi mezi nimi. Railan na to odsud neviděl.

Zbojníci, napadlo ho hned a přikrčil se zpátky za kámen. Nepotřeboval v žádném případě padnout do jejich zajetí. Kdyby ho prodali, bylo by tisíckrát lepší odjet na sever. Chtěl se odplížit zase pryč a vzít to jinudy, když zaslechl vysoký dětstký sopránek.

Nechte mě!“ zakřičel někdo.

Ticho!“ štěkl mužský hluboký hlas a vzápětí se ozval zvuk rány. Zbytek tlupy se rozesmál.

Dostaneme za ni pořádný balík zlatých!“ radoval se někdo.

Má dobré vlasy a zuby,“ hodnotil další.

Ksichtík taky docela ujde.“

Railan vykoukl znovu zpoza kamene. Teď uviděl mezi muži i maličkou postavu. Většina dlouhých rezavě blonďatých vlasů se kroutila v pramenech na zemi, jak jeden z mužů držel dívenku za bradu, aby šlo dobře vidět její obličej.

Prala se a vzpírala se jeho rukám.

Pusťte mě!“ ječela. „ Nedotýkejte se mě!“ Najednou muž, který ji držel odskočil, jakoby se popálil. Vlastně ne jako.

Railan dlouze mrknul, jestli dobře vidí. Tělíčko dívky hořelo oslňujícím červeným plamenem. Všichni zbojníci ustoupili o několik kroků dozadů a chránili si rukama oči.

Railan chtěl vykřiknout. Copak se můžou jen tak dívat, jak to dítě hoří?

Plamen začal slábnout, až zmizel docela. Holčička stále seděla na zemi, rukama se podpírala a vypadala docela v pořádku. Jediná stopa po ohni byla snad v jejich vlasech, ale za to spíš mohlo zapadající slunce.

Co to bylo?“ překřikovali se vyděšení muži. Ani Railan nemohl uvěřit tomu, co viděl.

Nepřibližujte se!“ přikázala roztřeseným hláskem. „ Nebo to udělám znovu!“

Je to čarodějka!“ vykřikl ten největší, nejtlustější a nejošklivější z nich, s největší pravděpodobností jejich vůdce. „ Nedotýkejte se jí. Za úsvitu její moc opadne. Teď v noci bude nejsilnější. Stejně nám nikam neuteče. Viď, že ne, holčičko?“

Jen odvrátila hlavu.

Railan zapadl zpátky za kámen. Nevěděl toho moc o čarodějkách. Představoval si je spíš jako staré ošklivé ženy, než malá děvčátka. Ale nemohl ji tam nechat. Během noci se jim možná ubrání, ale pokud je pravda, že její moc ve dne slábne, bůhví, co jí udělají. Bylo na snadě, že měl i tak dost problémů, ale přesto ji tam nemohl nechat.

11.08.2009 12:38:04
hollis
BLOG, kde vlastně úplně to samé, co zde ;)
Fanfiction i jiné...
Máte nějaký delikátní problém s mými stránkami? Napište mi na e - mail: hollis@seznam.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one