3. Čarodějka - obrázek

3. Čarodějka - obrázek

Jednu stránku jsem tomu připsala ještě dnes a to jsem si včera myslela, že to mám celý. Takže tahle kapča je trochu delší :) Doufám, že vám to nebude vadit.
Podle toho, co všechno za dějový kličky mě napadly včera, ta povídka bude hodně vztahově komplikovaná. :D Proč něco dělat jednoduše, že?Doufám, že se bude líbit :)

Krásné počtení

Počkal, dokud se nesetmí a tlupa neusne. Pak se opatrně pustil dolů, do lomu.

Vzal to obloukem, aby náhodou nějakého z mužů nevzbudil a ze zadu se přikradl k děvčeti. Jeho oči už byly na tmu zvyklé a tak viděl, že nespí. Očima nervózně těkala po spících mužích a snažila se bojovat s provazy, kterými měla svázané ruce a nohy.

Rozhlédl se, všichni vypadali, že tvrdě spí. Přikradl se ještě blíž, až stál těsně za ní. Neviděla ho, to bylo zatím dobré.

Rychle se pohnul a přitiskl dívce dlaň na pusu, aby nemohla křičet. Zalapala po dechu a začala se vzpírat. Kousla ho.

Au!“ zasyčel. „ Uklidni se,“ poručil jí tiše a jen doufal, že nikoho nevzbudili. „ Pomůžu ti, ale buď potichu, ano?“

Chvíli s sebou ještě cukala, ale potom se zklidnila, jen na něj valila velké oči.

Znovu se rozhlédl. Ohně osvětlovaly mužské tváře. Všichni spali. Naštěstí. Sehnul se zpátky k dívce.

Kdo jsi?“ zašeptala vystrašeně.

Na tom teď nezáleží,“ odbyl ji a začal prohlížet provazy. Z pouzdra u pasu vyndal dýku a její stříbrné ostří se zalesklo ve světle ohňů. Děvčátko zalapalo po dechu. „ Klid,“ téměř zavrčel.

Začal přeřezávat provazy, ale musel dát velký pozor, aby nějakým nedopatřením neublížil i jí. Byly opravdu dobře utažené. Musela mít kůži rozedranou do krve. Byl už skoro hotový, když se ozval chraptivý hlas jednoho z tlupy. Okamžitě se vrhl k zemi, aby ho nebylo vidět.

Do prava! Z prava, ty pitomče,“ zabrblal. Potom už nic.

Mluví ze spaní,“ knikla dívenka. Zněla, jako by neměla daleko k pláči. „ Rychle. Rychle, prosím.“

Znovu se postavil a přikrčil se k ní. Poslední provaz byl už z půlky uvolněný a tak to nebylo příliš těžké.

Dívka se hned, jak to bylo možné stočila do těsného klubíčka a začala se třást. Railan sebral ze země přeřezané kousky provazu a nacpal je do vaku, který měl přehozený přes rameno. Člověk nikdy neví, jestli se nebude hodit. Navíc takhle si můžou myslet, že se odsud dostala nějakým kouzlem, poznali by, že byly provazy přeřezány, kdyby je tu nechal.

Potom popadl dívku nad loktem a přinutil ji se postavil. Byla maličká a lehká jako peříčko. „ Pojď. Musíme odsud zmizet,“ syknul a začal jí táhnout co nejdál do stínů.

Zmateně za ním klopýtala.

Dovedl ji na místo, odkud se na ně předtím díval. Už předtím si všiml, že je tu příhodně vyvrácený strom, který by jim na chvíli mohl poskytnout útočiště.

Zatáhl dívku dovnitř.

Co to děláš?“ protestovala.

Musíme tu zůstat. Budou tě hledat.“

Já nechci!“ Railan potlačil nutkání vztekle zasténat. Proč to proboha dělal? Teď má na krku tohle malé děcko a to rozhodně nepotřebuje.

Hele, koukni,“ začal trpělivě. „ Jestli chceš - běž. Ale jakmile zjistí, že jsi pryč, budou tě hledat a ty neutečeš tak daleko, aby tě znovu nechytili.“

Zuřivě se na něj zamračila, a pak si sedla na bobek, co nejdál to v tom maličkém prostoru šlo. Railan si sedl na druhou stranu a nevšímal si jí. Měla to být zkratka a přitom se zdržel. Víc, než si mohl dovolit. Zítra dovede to děvče do nejbližší vesnice a pak se pokusí to dohnat. Nic jiného mu vlastně ani nezbývá.

Kdo jsi?“ vytrhla ho z přemýšlení dívenka.

Hm?“ obrátil se k ní.

Kdo jsi?“

Zamračil se. „ Záleží na tom?“ Neměl by komukoli říkat své jméno, otec ho jistě hledá, kdokoli ho může prozradit.

Ano. Zachránil jsi mě. Až budu doma, řeknu svému otci, ať tě najde a odmění se ti,“ prohlásila.

Nechci odměnu,“ odsekl.

Tak mi alespoň řekni své jméno, ať vím, jak ti mám říkat.“

Zamyslel se nad tím. Tohle pískle ho určitě neprozradí. „ Railan,“ zahučel. Zírala na něj, jako by ho neslyšela. „ Co je?“

Jmenuješ se Slunce?“

Vytřeštil na ni oči. „ Ne.“

Našpulila rty. „ Teď jsi to řekl. Vážně, jak ti říkají?“

Chvíli uvažoval, jestli je to dítě normální. Pak jen zavrtěl hlavou. „ Máma mi říkala Royi, spokojená?“

Zakřenila se, na tvářích se jí utvořily dolíčky. „ Těší mě, Royi. Já jsem Kairi.“ Natáhla k němu ruku. Jen se na ni díval, ale nepřijal ji. Vzpomněl si, jak popálila jednoho ze zbojníků. Nechtěl, aby mu to udělala taky. I když to byla malá holka, pořád to byla čarodějka. „ Co je? Ty si se mnou nepotřešeš rukou?“

Ne.“

Proč ne? Chůva říkala, že tak se to dělá, když se dva lidé seznamí. Je to zdvořilé,“ poučila ho.

Popálila jsi toho muže. Jsi čarodějka.“

Zasmála se. „ Jo tohle!“ Obratila ruku dlaní vzhůru a v dlaní se jí roztančily plamínky. Railan zalapal po dechu. „ Je to hezké, že?“ Ale pak posmutněla a dlaň sevřela. Ohýnek zmizel. „ Ale vůbec to nepalí, jen to trochu lechtá. Popálila bych ho, kdyby to šlo. Jsou to zlí lidé!“

Jak ses k nim dostala?“

Objala si rukama kotníky. „ Přepadli nás. Všichni utekli a nechali mě tam.“

Hm,“ houkl Railan a přestal si jí všímat, jenže ona jeho ne.

Hm, co?“

Cože?“

Co mělo znamenat to tvoje – hm?“

No, prostě hm,“ zabručel Roy, „ dej mi pokoj.“ Opřel se hlavou o jeden z kořenů a zavřel oči.

Proč si myslíš, že jsem čarodějka?“ žvatlala dál. Začal uvažovat o tom, že by ji vrátil zbojníkům.

Otevřel oči a pak je zavřel. „ Umíš kouzlit,“ zamumlal ospale. Jediné, po čem teď toužil bylo pár hodin spánku.

Zasmála se. Railanovi začala docházet trpělivost. „ To nejsou kouzla. Je to obyčejný trik. Vsadím se, že to umí spousta lidí. Je to prostě jen hezké.“

Hele,“ zavrčel, „ mě je to fuk. Můžeš klidně umět lítat. Dovedu tě do nejbližší vesnice a pak si půjdu po svých. A teď mlč.“

Chvíli bylo ticho. „ Ty to tu znáš?“

Bože!“ vyletěl Railan. „ Můžeš, prosím tě, být deset minut potichu?“

Proč? Ty si se mnou nechceš povídat?“

Ne,“ odsekl. A marně doufal, že ji to umlčí.

To není ale zdvořilé. Nechceš si se mnou potřást rukou a ani mluvit. To tě neučili, jak se chovat k dámě?“ zabručela mrzutě.

Jenže ty nejsi dáma. Ty si malé děcko, co umí čarovat. Dej - mi – pokoj. Dneska jsem ještě nespal a nemám na tebe náladu.“

Já nejsem děcko!“ vřískla.

Railan ztuhl a pak se vymrštil k ní a ucpal jí pusu. „ Ty pitomče! Buď zticha, nebo nás tu najdou!“

Maličká ručka mu sevřela zápěstí a vzápětí ucítil palčivou bolest. Ucukl a přidržel si postižené místo. Přemáhal se, aby nevykřikl. „ Tys mi spálila ruku!“ V dívčině dlani mizely plámínky.

Spálím ti toho víc, pokud se nepřestaneš chovat jako hulvát!“ vyhrožovala a ohínky se objevily znovu, tentokrát na obou rukách.

Říkalas, že to nepálí!“ stěžoval si a třel si opatrně spálenou ruku.

Našpulila pusu. „ Lhala jsem. to nepálí. Ostatní ano.“

Mrcho,“ zasyčel.

Hulváte. Abys věděl, tak se s tebou nebavím.“

Skvěle!“ Se zraněnou rukou přitisknutou k hrudi se schoulil do klubíčka a zavřel oči. Už se mu spát nechtělo. Pulzující bolest byla příliš silná, aby dokázal usnout. Přemýšlel o tom, že utekl z domu a teď unesl zbojníkům čarodějné dítě. Cítil se ztracený. Ne poprvé pocítil, jak mu matka hrozně chybí. Nebylo tak snadné stát se během pár dní mužem, jak si myslel.


Probudil ho šramot a rychle otevřel oči. První ho uhodilo do očí ostré červené světlo. Pár vteřin mu trvalo, než si uvědomil, co to je.

Zhasni to!“ sykl. „ Okamžitě!“ K jeho překvapení malá čarodějka poslechla. Pohltila ho temnota, po ostrém světle docela oslepující.

Někde tu musí být!“ Ozývaly se z venku hluboké hlasy. „ Nemohla se jen tak vypařit.“

Hledejte stopy, pitomci.“

Jsou tu jen ty naše!“

Děti, schované uvnitř kořenů stromu, strachy ani nedutaly.

Třeba odletěla.“

Čarodějky neumí lítat, hlupáku. Hledejte! Nemohla utéct daleko. Měla svázané nohy.“

Hlasy se začaly vzdalovat. Ještě několik minut ani jeden nepromluvil. První promluvila dívka. „ Proč si všichni myslíte, že jsem čarodějka?“ povzdechla si. „ Vždyť je to přece naprostá hloupost!“

Railan ostře vydechl. „ Zmlkni,“ odbyl ji stroze. Snažil se poslouchat zvuky z venku. Už se nic neozývalo. Uvolnil ztuhlé svaly a protáhl se. Zhluboka se nadechl a natáhl k děvčátku ruku. Jen doufal, že ho znovu nespálí, ruka ho ještě bolela, rád by si ji ponořil do studené vody. „ Pojď. Musíme odsud zmizet.“

Chvíli pozorovala jeho napřaženou ruku a špulila pusu. Nakonec se ho chytila. Překvapilo ho, že její maličká ručka je naprosto ledová. Tak trochu čekal, že bude zase pálit.

Vytáhl ji ven z jejich úkrytu a chvíli se rozkoukával, než se zorientoval. Nebylo divu, že je zbojníci nenašli, sami zašlapali jejich stopy, jak pobíhali kolem.

Pojď,“ řekl tiše a táhl holčičku za sebou skrz les.

Dívenka se za ním vlekla a každou chvíli zakopávala o kořeny a stahovala s sebou k zemi. Ještě jednou a vykloubí mu rameno! Druhou rukou, na které měl zarudlý půl kruh puchýřů spáleniny, musel přidržovat svůj vak, aby se mu nepletl pod nohy a většinu puchýřků si rozedral a ruka ho nesnesitelně pálila.

Nechtěl zastavovat, dokud nebudou dost daleko, ale když procházel kolem mělké bystřinky, pustil dívenčinu ruku a klesl na kolena k vodě. Strhl si brašnu a ponořil ruku až po loket do studené vody.

Uniklo mu tiché zasyknutí, když se ledová voda sevřela kolem zranění, ale pak to bylo mnohem lepší. Vydechl.

Mrzí mě, že tě to bolí,“ špitla holčička. „ Je mi opravdu líto, že jsem ti to udělala.“ Téměř začala natahovat.

Upřímně je mi to úplně jedno,“ odsekl Railan, byl na ni naštvaný a byl naštvaný na sebe. Nic mu nešlo podle plánu. Jak si vůbec mohl myslet, že by se jen tak dostal k hranicím? Vždyť je jen malej kluk.

Nejbližší vesnice byla Regdler a byla ještě tři míle daleko. S tímhle tempem se tam nedostanou ani do večera, i kdyby je zbojníci nechytili.

Natáhl se k vaku a vyndal z ní kousek plátna. Utrhl z něj dost široký pruh a namočil ho do vody, potom ho přeložil na polovinu a obmotal si ho kolem zápěstí, aby mu chladil ránu. Jenže zavázat ho jednou rukou už bylo nad jeho síly. Najednou jeden konec chytila malá ručka a ten druhý mu vytrhla z prstů a uvázala obvaz ho na suk.

Měl to vážně mrzí,“ vzlykla.

Railan si teprve teď všiml, že její útlounká zápěstíčka jsou rozedraná od provazu, jak si včera myslel a pak na to zapomněl. Sebral zbytek plátna roztrhal ho na další pruhy. Dva z nich obmotal holčičce kolem každého zápěstí, litoval, že sebou nemá mast, co jemu a bratrovi dávala na podobná poranění matka. Zkontroloval i její kotníky, zmateně ho pozorovala, ale pro jednou mlčela. Ušmudlané nožičky měla obuté do téměř rozedraných sándálů, když byly nové, byly nepochybně hodně drahé, stejně jako šaty, co měla na sobě.

Umyj si nohy.“

Proč?“ zeptala se zmateně.

Protože se ti jinak dostane do těch ran kolem kotníků špína a dostaneš otravu krve,“ prohlásil přísně. Až když to řekl, uvědomil si, že ji vyděsil víc, než bylo nudné.

Dívka si okamžitě strhla boty a stoupla si do ledové vody. Když měla nohy čisté, vyškrábala se na břeh a celá se třásla zimou, kůži měla celou červenou. Railan sebral další dva kousky plátna a obvázal jí i nohy. Jak byl hotový, rychle si spustila sukni, aby to nebylo vidět.

Máš hlad?“ zeptal se a snažil se znít mile. Pokrčila hubenými ramínky, vůbec působila dojmen, že je celá nějaká poloviční. Railan hrábl do tašky a hodil po ní svoje psoeldní jablko. „ Tumáš.“ i když jemu samotnému kručelo v břiše, neměl už nic víc. „ Půjdeme, už jsme ztratili fůru času.“

Dívenka se hned zakousla do jablka a když polkla, vykulila na něj oči. „ Kam jdeme?“

Odvedu tě do vesnice. Lidé se tam o tebe postarají.“

Ty se mnou nezůstaneš?“ špitla plačtivě.

Ne,“ zavrtěl hlavou. „ Já jdu až k hranicím a nemůžu se s tebou zdržovat. Tak už pojď,“ vzdychl.

Znovu se začali plahočit téměř neprostupným lesem. Dvě zraněné děti, které měly v patách zbojníky, krále, žádné jídlo a na svou obranu jen jednu loveckou dýku. Jejich vyhlídky na úspěch byly mizivé. Holčička se možná dostane do dobrý rukou, ale chlapcovy vyhlídky byly víc než jen černé.


13.08.2009 14:22:35
hollis
BLOG, kde vlastně úplně to samé, co zde ;)
Fanfiction i jiné...
Máte nějaký delikátní problém s mými stránkami? Napište mi na e - mail: hollis@seznam.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one