5. Bouřka - obrázek

5. Bouřka - obrázek

Tohle je takový nudný... Hm. Ale! Příští kapitola bude poslední... Poslední taková úvodní. Potom bude jedna tučná a potom už to konečně bude zajímavé a krásné :) Já se tak těším :)
Jenže asi bych měla trochu popřemýšlet zase o NN. Tam nám zbývají tak dvě kapči, tak jsem si říkala, že ji dopíšu do konce prázdnin.
Tahle povídka bude ještě na dlouho. Doufám :)

Tak krásné počtení....

Railan se zděšeně podíval do její tváře a viděl, jak z ní pomalu mizí barva.

Royi? Co je?“

Zavrtěl hlavou ze strany na stranu. „ Nic,“ zalhal. „ Bude to v pořádku, nic to není.“

Tak proč se tak tváříš? Royi, řekni mi pravdu!“

Vyskočil na nohy. „ Hned se vrátím,“ vyhrkl. Vrávoravě se vydal směrem do staré kuchyně. Uvnitř klesl na kolena. Ještě nikdy mu nebylo tak zle. Nemohl se na to koukat, nedokázal myslet na to, co to pro holčičku znamená. Zhluboka se nadechl. Přinutil se uklidnit. Nic není tak horké, jak se uvaří, připomínal si.

Nějak to půjde. Musí. Nejdřív jí musí vrátit chodidlo na místo a potom znehybnit, aby nenapáchal ještě víc škody. Zvedl hlavu. Bude potřepovat dlahu!

Vyškrábal se na nohy a začal tápat v temnotě po něčem tvrdém. Pod ruky mu padl kousek desky. Pevně ji sevřel a klopýtal na druhou stranu, kde nechal brašnu. Přehodil si ji přes rameno a pelášil zpátky k věži.

Kairi pololežela pořád na tom samém místě a tiše sténala. Divil se, že neječí jako na lesy. Smykem zabrzdil a zhroutil se na kolena před ni.

Royi!“

Jsem tady,“ ujistil ji. „ Pomůžu ti.“ Vytáhl z brašny dýku. Kairi zalapala po dechu, ale on ji položil vedle sebe, potom vytáhl poslední kousek plátna, co mu zbyl. Nebylo toho moc, ale bude to na upevnění muset stačit. Nabral do plic vzduch. „ Musím ti narovnat nohu,“ prohlásil a podíval se jí do očí. „ Bude to bolet, Kairi, ale pomůže ti to.“ Jen přikývla, v očích zděšení. Sebral dýku a podal jí ji. „ Kousni do toho,“ poručil a nacpal jí jílec mezi zuby. „ Víš, vážně lituju okamžiku, kdy jsem se rozhodl tě unést zbojníkům,“ řekl. Kairi se na něj zlobně podívala, zakousnutá do rukojeti. „ Opravdu jsem nikdy nepotkal tak pitomě otravnou osobu, jako jsi ty. Lepíš se na mě. Nemůžu se tě za žádnou cenu zbavit.“ Kaiřin obličej se nenávistně stahoval a oheň v její dlani hořel čím dál oslnivěji.. Na to Railan čekal – odvedl její pozornost. Pevně sevřel její malé prstíky a patu a škubl.

Kairi hekla, zuby se jí zaťaly do dýky. Z očí jí vyhrkly slzy. Z hrdla jí vyrážely neartikulovatelné primitivní zvuky. Padla na zády k zemi, světlo v její ruce zhaslo. Škubala sebou v prachu a ze všech sil kousala do jílce zbraně.

Promiň,“ hlesl. „ Bylo to nutné.“ Seděl na patách a čekal, až s sebou její drobné tělíčko přestane škubat.

Vyplivla dýku. „ Ty parchante,“ zavrčela. „ Jsi obyčejný tyran.“

Já ti neříkal, ať lezeš do tý věže. Říkal jsem ti, ať jdeš na statek. Můžeš si za to sama,“ odsekl a natáhl se pro provizorní dlahu, co si nachystal. „ Teď drž. Nehodlám se s tebou prát.“ Přiložil jí dřevo na kůži. „ Podrž to,“ poručil. K jeho překvapení poslechla. Rychle natrhal zbytek plátna a začal dlahu přivazovat. Nesnažil se být jemný, musel to pořádně utáhnout. Kairi sebou trhala a sténala, ale držela. Svým způsobem ji za to obdivoval.

Když byl hotov, ošetřil jí ještě ránu na čele. „ Máš štěstí, že jsi přežila,“ zabručel. Nebe se zatáhlo a tmu proťal blesk. Railan koukl nahoru. Povzdechl si a postavil se. Sehnul se a zvedl dívku do náruče. „ Odnesu tě do kuchyně. Bude pršet.“

Opatrně ji položil do rohu a hodil po ní svoji přikývku. „ Zkus usnout,“ pobídl ji a sám se skrčil do druhého kouta a pevně se zabalil do svého pláště. Začalo hřmít. Naposledy koukl na děvčátko a zavřel oči. Neměl nejmenší ponětí, co si teď počne.

Po chvíli zaslechl pláč. Zamračil se a otevřel oči. Doplazil se po čtyřech ke Kairi. „ Co se děje?“

Já mám strach.“

Bojíš se bouřky?“

Jo.“

Paráda,“ zabručel. „ Prostě skvělý. Co mám jako podle tebe teď dělat?“

Zamrkala, aby odechnala slzy. „ Můžeš mě obejmout?“ zeptala se nesměle.

Vytřeštil an ni oči. „ Děláš si legraci?“

Ne.“

Zíral na ni a nad nimi znovu zaburácelo. Kairi sebou trhla a znovu se rozplakala. Protočil panenky. „ No tak dobře, dobře. Obejmu tě,“ souhlasil a roztáhl ruce.

Princezna se mu přitulila k hrudi. Obmotal kolem ní paže a zíral ke stropu. Byl moc rád, že je tu tma. Parks by se potrhal smíchy, kdyby ho teď viděl. Railan uvažoval nad tím, co tu vlastně dělá. Tohle bylo absurdní.

Proč nejsi doma?“ ozvala se Kairi, hlas přidušený tím, že měla obličej zabořený do jeho košile.

Utekl jsem,“ odbyl ji stroze.

Zavrtěla se. „ Máma tě pustila?“ vyzvídala dál.

Je mrtvá,“ odsekl. „ Dej mi pokoj.“

Nedala. „ To mě mrzí. Moje maminka je taky mrtvá. Umřela chvíli po tom, co jsem narodila. Nepamatuju si, jak vypadala. Ale určitě byla krásná. Bratr říká, že byla ta nejkrásnější máma na světě.“

Railan zavrtěl hlavou. „ Moje máma umřela před pár týdny. Utekl jsem před otcem.“

Ubližuje ti?“

Zavrtěl hlavou, i když to nemohla vidět. „ Ne. Ale jsem jeho mladší syn. Potřebuje se mě zbavit, aby můj bratr mohl mít neomezenou moc, abych mu nepřekážel. Jsem silnější, lepší... ve všem. To otec nemůže dovolit.“

On tě chce zabít?“ zděsila se.

Pokrčil rameny. „ Chce mě poslat ke strýci na výchovu. Vtip je v tom, že jsem moc mladý na to, abych výcvik přežil. Ale to je jedno,“ zavrtěl hlavou. „ Řekni mi, co tady děláš ty? Proč nejsi doma? Zdejší princezna nejsi,“ dodal dutě.

Povzdechla si. „ Nejsem. Jsem princezna z Marinei.“

Ze země za Velkým jezerem?“ ujišťoval se překvapeně Railan. Kolacie byla přístav. Chtěl se dostat právě do Marinei. Doufal, že tam se jeho otec neodváží.

Ovládáš zeměpisectví?“

Trochu. Ale co děláš tady? Naše země jsou na pokraji války.“

Ano. Právě proto. Můj otec chce uzavřít se zdejším králem mír. Jako důkaz mě nabídl jako nevěstu jeho synovi.“

Railan se zasmál. Snažil si představit Parkse vedle tohohle písklete. Prostě to nešlo. Parks se vyhýbal všem holkám obloukem. A on vlastně taky. Jen téhle se nemohl zbavit. „ Víš, že staršímu synovi našeho krále je čtrnáct? A kolik je tobě? Budete perfektní pár, vážně.“

Zavrtěla se. „ Není to směšné, Royi. Mě je deset a nikdy jsem toho kluka neviděla a ani nechci! Nechci se vdávat a nejsem zboží, aby se mnou tak někdo jednal. Nemůžeš pochopit, jaké to je žít v královské rodině,“ prohlásila vážným, příliš dospělým hlasem.

Pokrčil rameny. „ Možná to můžu pochopit víc, než si myslíš.“ Zavrtěl hlavou. „ Nechme toho. Jsem unavený. Dobrou noc.“

Dobrou noc, Royi.“

Usnula mu v náručí, zatímco nebe nad nimi křižovaly blesky. Na svůj strach z bouřky úplně zapomněla. Ale Roy nezapomněl na to, že objímá svou potencionální švagrovou. Nevěřil, že to všechno může být ještě zamotanější.


Probudil se až pozdě ráno. Kairi ještě klidně oddechovala. Vlastně mu funěla na krk. Rychle se od ní odtáhl. Zamrkala a rozhlédla se kolem. Zastavila se pohledem na něm.

Ono se mi to nezdálo?“

Zamračil se na ni. „ Obvykle se ti zdá, že se nadosmrti zmrzačíš?“

Vytřeštila na něj oči a potom se koukla na svoji nohu. Kousla se do rtu, ruce stiskla do pěstiček. „ Zahojí se to,“ prohlásila pevně.

Zavrtěl hlavou. „ Ne. Nikdy se to úplně nezahojí. Možná budeš chodit, ale budeš kulhat, pokud budeš mít štěstí.“

Zírala na něj a odmítala mu uvěřit. „ Děláš si legraci.“

Pohlédl na ni. „ O takových věcech se nežertuje.“

Ty nemůžeš vědět, že se to nezahojí.“

Pobral svoje věci, potom se k ní otočil. „ Moje matka vedla nemocnici pro chudé. Věř mi, tohle vím.“ Přešel k ní. „ Chyť se mě. Odnesu tě do města, je to pár mil. Tentokrát mě poslechni a zůstaň tam. Příště bys nemusela přežít.“

Zase začala natahovat.„ Stalo se mi to kvůli tobě,“ vzlykla.

Věř si čemu chceš. Ale chyť se mě. Ty nemáš sebemenší ponětí, v jak obrovském jsi se mnou nebezpečí. Já o svém otci nežertoval. Zabijou tě spolu se mnou.“

Vysunula bojovně třesoucí se bradu. „ To mě nezajímá. Je to tvoje vina, musíš se o mě teď postarat. Znám vaše zvyky. Je to tvoje povinnost. Já chci jít do Kolacie. Do té doby se o mě musíš starat.“

Zíral na ni neschopný slova. „ Ty jsi blázen. Ani já nejsem tak silný, abych tě odnesl až do Kolacie. Pochop to, jsi mrzák a po mě jde fůra lidí. Nemůžeš po mě chtít, abych splnil tuhle povinnost. Zabije nás to oba. A já nemůžu za to, co se ti stalo. Nechtěl jsem, abys za mnou šla a neříkal jsem ti, abys chodila do té věže. Nemůžu si na krk pověsit mrzáčka. A to ty teď jsi, chápeš? Mrzáček.“

Já na tom trvám.“

Odnesu tě do města,“ prohlásil. „ Víc se o tom s tebou nebudu bavit.“

Chytila se ho, čelist zuřivě zatnutou. „ Jsi zlý.“

Nevšímal si jí. Vynesl ji ze zříceniny a pustil se dolů z kopce. Už dlouho nejedl a ona byla s každým krokem těžší a těžší. Byl unavený sotva po dvou mílích.

Dovlekl je k potoku s klesl u jeho břehu na kolena. Kairi pustil. Natáhl ruce a hltavě pil ledovou vodu. Otočil se na záda a chvíli hleděl do korun stromů.

Jsem pitomec, že jsem tě tam nenechal,“ zabručel.

Lituju dne, kdy jsem tě potkala, Royi,“ odpověděla nenávistně Kairi.

Posadil se. „ Skvěle, alespoň je to vzájemné.“ Vytáhl z brašny čutoru a naplnil ji vodou, ale jen z poloviny. Plnou by ji neunesl, ne s ní v náručí. „ A neříkej mi Royi, tak mi říkala jen máma a bratr. Jmenuju se Railan, Mrzáčku.“

Nejsem mrzák!“ štěkla, ale hlas se jí zlomil.

Postavil se a znovu se k ní sklonil. „ Jsi. A nic s tím neuděláš.“ Zvedl ji do náruče a znovu se vydal na cestu.

Mlčela a on byl vděčný. Nechtěl k ní být hrubý, ale pokud se jí měl zbavit, musel ji přimět ho nenávidět. Ona se jen tak odbýt nenechá, na to už ji znal.

Došel k rozcestníku. Opatrně ji postavil na nohy. Překvapeně vykřikla, když lehce zavadila o zraněnou nohu. Pak hned přenesla váhu, na tu druhou. Zacouval a posadil ke kůlu, který stál nedaleko, na kámen. Kairi stála uprostřed křižovatky.

Otočila se na něj. „ Vím, co chceš a nepovede se ti to. Nezbavíš se mě. Půjdu s tebou do Kolacie, i kdybych měla celou cestu skákat po jedné noze!“

Přeju ti příjemnou zábavu! Až tam budeš ty, já už tam nebudu.“ Z prava se blížil kupecký povoz. Ušklíbl se. „ Můžeš si to skákání vyzkoušet, Mrzáčku. Nebo se taky můžeš nechat přejet.“

Zamračila se na něj. „ Jsi mi odporný.“

Jsi otravná.“ Povoz se blížil a ona tam pořád stála. Roy začínal být nervózní. „ Skákej, pohni!“

Ani mě nehne! Jsem princezna, nebudeš mi říkat mrzáčku!“ rozčilovala se.

Nebuď pitomá! Hni se!“

Vyprošuju si-“

Railan vyskočil na nohy a rozběhl se k ní. I kdyby se teď začala snažit uhnout, už by to nestihla. Popadl ji a strhl stranou. „ Panebože přeskočilo ti?“ zakřičel na ni.

Povoz zastavil na místě, kde před okamžikem stála.

Vítězně se na něj usmála. „ Věděla jsem, že to uděláš. Nenechal bys mě tam stát.“

Zvedl obočí. „ Vsadila bys na to život, Mrzáčku?“

Naklonila hlavu na stranu a posadila se. Oběma rukama se podpírala. „ Jmenuju se Kairi a ty mě vezmeš do Kolacie.“

Ne. Je to moc daleko. Jdu tam sám, ty si dělej co chceš.“

Já chci jít do Kolacie s tebou.“

Ne!“

Ale ano.“

Ne!“

Hej, děcka!“ vyrušil je ženský hlas. Oba se otočili. Z pod plachty na ně koukala mladá žena v mužských šatech. „ Já jedu tím směrem. Nechcete svést? Tedy, ne že by nebylo fajn vás poslouchat, jak se hádáte, ale jste dost malí, abyste se sami potulovali po kraji.“ Kývla hlavou. „ Tak co? Jedeme?“



26.08.2009 14:31:30
hollis
BLOG, kde vlastně úplně to samé, co zde ;)
Fanfiction i jiné...
Máte nějaký delikátní problém s mými stránkami? Napište mi na e - mail: hollis@seznam.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one