7. Jména - obrázek

7. Jména - obrázek

Tučná část příběhu. Příběh Eliky a Nuady...

Nuada se odmlčel, ale dál se prsty probíral strunami. Elika naproti němu držela svůj nástroj položený na klíně, ale nehrála, jen se na něj dívala.

Bylo to už pár dní, co jí vyprávěl a ona ho na oplátku učila hrát na loutnu. Naučila ho další dva akordy a trvala na tom, že je musí cvičit, aby si je zažil. Nuada tedy vyprávěl a do toho tiše brnkal na kytaru a Elika si ani nestěžovala, že hraje pořád to samé. Poslouchala příběh. Znala ho, ale Nuadovi to neřekla, byl skvělý vypravěč a ona nechtěla, aby skončil.

Zvedla k němu oči, myslela, že bude pokračovat. Příběh ještě nekončil, tohle byl pouhý začátek. Princeznin dar nesl pro obě děti skryté nebezpečí.

Díval se na ni taky, ale mlčel. Nuada si najednou uvědomil, že dívku před sebou vůbec nezná. Přitom s ní trávil téměř každý večer několik hodin. Nevěděl ani, jak se jmenuje. Napadlo ho, jestli to vůbec chce vědět. Neměl přece důvod se s ní zaplétat víc. Její jméno znát nepotřeboval, stejně jako ona nepotřebovala znát to jeho, ale když se díval do toho jemného, naivního obličejíku, najednou si přál, aby ho znal.

Elika si odkašlala a sklouzla pohledem k oknu nad nimi. „ A dál?“

Pousmál se a potřásl hlavou, až mu pár pramenů dlouhých vlasů spadlo do čela. „ Pro dnešek už pokračovat nebudu.“

Elika k němu střelila pohledem. „ Tak tedy zítra?“

Jeho úsměv byl zřetelnější. „ Ne, ani zítra.“

Zvedla obočí. „ Proč? Stalo se něco?“ zeptala se zmateně.

Pokrčil rameny. „ Odjíždím za svítání s tvým otcem,“ připomněl.

Elika cítila, jak jí do tváří stoupala horkost. Věděla, že otec odjíždí, ale nenapadlo ji, že on jede s ním. I když to bylo jasné. Otec je jeho učitel a on ho musí následovat kamkoli. „ Ach tak.“ Rychle se postavila. „ Tak tedy později... Ehm,“ zaváhala, „ šťastnou cestu. Dobrou noc.“ Urovnala si sukni a chystala se odejít.

Počkej!“ zarazil ji. Překvapeně se k němu otočila. Přimhouřil oči a tiše si povzdechl. „ Neznám ani tvoje jméno.“

Ano,“ souhlasila, prsty pevně sevřela krk loutny, až se jí struny zaryly do kůže.

Řekni mi ho,“ zaváhal, „ prosím.“

Usmála se, aniž by si to uvědomila. „ Elika, jmenuju se Elika.“

Jeho prsty na okamžik ztuhly a on na ni vytřeštil oči. Eliku to zarazilo, ale potom se trhavě nadechl, zavrtěl hlavou a začal znovu hrát.

Co se děje?“ chtěla vědět.

Znovu potřásl vlasy. „ Nic. Jen je to neobvyklé jméno. Velmi neobvyklé.“

To asi je,“ přikývla, ale to nebyla odpověď na její otázku, to věděla. „ Ale pro tebe to znamená něco víc, že ano? I tak je to jméno jako každé jiné.“

Dlouze se na ni podíval. „ Moje matka se tak jmenuje,“ přiznal nakonec. Ponuře se uchechtl. „ Víš, co tvé jméno znamená ve starém jazyce, děvče?“

Zamračila se a posadila se zpátky na okraj lavice. Loutnu položila vedle sebe a kolem pasu si obmotala paže. „ Umím starý jazyk,“ přikývla. Povzdechla si. „ Nedostižná... A jméno je osud. Většina žen tohoto jména je předurčena k životu v klášteře.“ Pohlédla ke krbu, kde v křeslech vedle sebe seděli její rodiče a lehce se dotýkali prsty rukou spuštěných z opěradel. „ Rodiče si většinou ale přejí, aby se jejich dcery dobře provdaly. Proto je to jméno tak neobvyklé.“

A ty chceš do kláštera?“ zeptal se tiše Nuada a nespouštěl z dívky oči.

Podívala se na něj, v očích se jí zlostně zablesklo. „ Radši bude sloužit Bohu, než abych byla majetkem nějakého muže,“ pronesla mrazivě.

Dlouhou chvíli neodpovídal, jen pečlivě zkoumal její tvář. Nakonec se uchechtl. „ Já jsem Nuada, Eliko. Víš taky, co moje jméno znamená ve starém jazyce?“

Rychle se postavila a otočila se k němu zády, ale neodcházela, jen tak stála. Když se otočila, v koutcích jí cukalo. „ Znamená to Bůh. Dobrou noc, Nuado,“ usmála se.

Lehce naznačil úklonu hlavou. „ I tobě, Eliko.“

Když Elika procházela sama kamennými chodbami k sobě do pokoje, cítila povědomou energii v konečcích svých prstů. Musela se jí zbavit.

Zastavila se a napřáhla ruku směrem k čadící louči v držáku na stěně. Soustředěně předmět pozorovala a nakonec nepatrně škubla prsty.

Na konci louče se objevil led a uvěznil oheň pod sebou. Skrz tenkou vrstvičku ledu světlo nepatrně probleskovalo, ale oheň uvnitř nezhasl.

Usmála se a ruku spustila. Šla dál, energie byla pryč.

Na podlahu za jejími zády začaly padat kapky vody, jak se led rozpouštěl...

06.09.2009 10:28:05
hollis
BLOG, kde vlastně úplně to samé, co zde ;)
Fanfiction i jiné...
Máte nějaký delikátní problém s mými stránkami? Napište mi na e - mail: hollis@seznam.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one