9. Prsten zaslíbení - obrázek

9. Prsten zaslíbení - obrázek

Roy vyšel na chodbu a zavřel za sebou dveře. Dívku našel, jak se opírá zády o stěnu, má zavřené oči a zhluboka oddechuje. Na tvářích se jí leskly slzy.

Šel k ní, nejistě k ní natáhl ruku a dotkl se jejího ramene. „ Jsi v pořádku?“

Prudce otevřela oči a podívala se na něj. Vypadala překvapeně, že ho vidí, pak se ale vzpamatovala, zavrtěla hlavou a utřela si rukou slzy. Trhaně se nadechla. „ Ano. Nic se neděje. Pojďte za mnou.“ Rychle vyrazila chodbou.

Railan popoběhl, aby ji dohnal. „ Vypadáš vyděšeně,“ podotkl. „ Můj král tě děsí? Proč?“

Zastavila se a přísně na něj koukla. „ Ty jsi Railan?“ zeptala se přísně. Zmateně přikývl. „ Koukni, Royi, mám malého synka, pokud se tvůj bratr nedohodne s naším králem a válka bude pokračovat, příjdu o něj, neuživím nás. Jsem vyděšená pořád.“

Ztuhl a zazíral na ni. „ Jak víš, že je to můj bratr a odkud znáš mou přezdívku? A k sakru nejsi trochu mladá, abys měla dítě?“

Zamračila. „ Nemám potřebu na tvé otázky odpovídat, princi. Ale uzavřeme dohodu, dobře?“

Přihmouřil oči a díval se na ni. „ Jakou dohodu?“

Já neřeknu nikomu, že jsi Parksův bratr, což jistě nechceš a ty zas neřekneš jemu o mém dítěti, což nechci já, ano?“ Znovu vyrazila liduprázdnými chodbami.

Než se vzpamatoval, byla pár metrů od něj, znovu ji doběhl. „ Proč by ho mělo zajímat, že máš syna?“

To není tvoje starost.“

Já myslím, že je,“ odporoval. Začali stoupat po schodišti.

Nechci o něj přijít a udělám pro to všechno.“

To není odpověď.“

Pokrčila rameny a zmizela za rohem. Šel za ní. „ Lepší nedostaneš.“ Zastavila se na konci chodby a ukázala na zdobené dveře. „ To je pokoj princezny.“

Zastavil se a složil ruce na prsou. „ Proč jsi mi tohle všechno vůbec řekla? Jsem nevyspaný, nemám šanci orientovat se v náznacích.“

S tím počítám, jinak bych to pravděpodobně vůbec neriskovala. I tak nevím, proč jsem ti to řekla,“ povzdechla si. „ Překvapil jsi mě.“

Zhluboka se nadechl. „ Vážně nevíš, co mi chce?“ trhl hlavou ke dveřím.

Zakroutila hlavou. „ Nemám tušení. Většinou se mi svěřuje, ale dnes byla příšerně roztržitá. Nikdy jsem ji neviděla tak nervózní.“

Prohrábl si prsty vlasy. „ Měl jsem zůstat na severu, tam byl alespoň klid!“ posteskl si polohlasem.

Zasmála se. „ To asi měl. Vypadáš příliš nedotčeně pro tenhle svět intrik.“

Zvedl obočí. „ Myslíš?“

Uhnula pohledem a změnila téma. „ Měl by si jít dovnitř. Promluvit si můžeme jindy, Royi. Jistě ještě budeme mít příležitost.“

Mrkl, dělalo mu problémy se soustředit, ale měla pravdu. Jen jednu věc... „ Jak se vůbec jmenuješ?“ zeptal, zatímco natahoval ruku ke klice.

Na tváři se jí mihl slabý náznak úsměvu. „ Elika... Hm, běž prostě dál,“ pobídla ho, otočila se a odešla chodbou pryč.

Zhluboka se nadechl a potřásl hlavou, aby se probral, potom se opřel do dveří a otevřel. Až potom ho napadlo, že měl nejdřív zaklepat, tak to udělal dodatečně.

Rozhlédl se kolem sebe. Byl v příjemném teplém přijímacím pokoji, možná salonku. Byl tu stůl, za ním stála na pohled pohodlná pohovka a dvě křesla. V krbu praskal oheň. Celá místnost byla laděná do příjemné okrové barvy s jemnými motivy růžových růží, které stály i ve dvou vázách u okna a na stole.

V jednom z křesílek seděla žena, kterou zahlédl na slyšení, ta v tom zeleném. Měla stále stejné šaty a dívala se na něj, ve tváři podivný výraz, jakoby se nemohla rozhodnout mezi radostí a zděšením. Zvláštní. Takhle z blízka si všiml, že má krásnou tvář s jemnými rysy. Něčím mu přišla povědomá, ale nevěděl čím. Byl si jistý, že ji nikdy neviděl.

Odkašlal si. „ Paní.“ Přitiskl pravou ruku na hruď a uklonil se.

Zavři dveře, prosím,“ řekla tiše a nespouštěla z něj oči. Měla příjemný, hřejivý hlas. Poslechl a otočil se k ní.

Promiňte, madam, ale nechápu, proč se mnou chcete mluvit?“ Snažil se být zdvořilý, ale byl na to příliš unavený.

Povzdechla si, chytila se opěradel křesílka a postavila se. Zelená sukně se jí zavlnila kolem nohou. Kapuce jí sklouzla z vlasů a odhalila dlouhé vlasy stažené do uzlu na týle. „ Máš něco, co je moje a pokud to někdo zjistí, budeme v obrovském průšvihu,“ prohlásila vážně.

Roy cítil, jak se jeho tvář stahuje do nechápavého úšklebku. „ Odpusťte, ale já vás vidím poprvé v životě,“ zavrtěl hlavou. „ Asi jste si mě s někým spletla, paní.“

Zasténala a rozhodila rukama. Šla k němu. Všiml si, že napadá na jednu nohu, dost dobře si toho nešlo nevšimnout. „ Přestaň s tou paní, Royi!“ vykřikla zuřivě. „ To už jsem byla radši, když jsi mi říkal Mrzáčku.“ Zastavila se pár centimetrů od něj.

Vytřeštil na ni oči a zavrávoral o krok dozadu. Chvíli mu trvalo, než si dal všechno dohromady. Zamrkal. „ Kairi?“ hlesl.

Zeširoka se usmála. „ Správně. Jsem ráda, že sis konečně zapamatoval, jak se jmenuju.“

Zavřel oči a po chvíli je zase otevřel. Pořád tam stála, takže pravděpodobně neusnul ve stoje, jak mu hrozilo. „ Co tu děláš?“ zeptal se hloupě.

Zasmála se, jen krátce. „ Bydlím tu. Jsem marineiská princezna, pamatuješ? Tohle je moje země.“

Dlouhou chvíli mlčel, než mu hlavou proběhlo všechno, co řekla. „ Král Raven je tvůj bratr,“ prohlásil.

Pobaveně přisvědčila: „ Ano.“ Dívala se na něj a v koutcích jí cukalo.

Aha.“ Nebyl si tak docela jistý, co má dělat. Jestli mu vůbec dochází, co se děje. Tahle dáma je to pískle? „ Je to devět let,“ přišel s další ohromující novinkou. Potřásl hlavou, když si to uvědomil. Na hovor na vyšší úrovni už neměl dost sil. „ Jak... jak jsi mě vůbec poznala?“

Zvedla ruku a přejela mu prstem po tváři. Díval se na ni, ani to necítil. Musel se soustředit na její obličej, jen na jednu věc. Její ústa. „ Vypadáš pořád stejně.“

Zamračil se. „ Ty ne.“ Ustoupil ještě o krok a narazil do dveří. Opřel se o něj zády a přejel si rukou po čele.

Co je?“ Teď si byl stoprocentně jistý, že je to ona. Byla pořád stejná. Stejně neodbytná.

Napřímil se a zatnul ruce do pěstí. „ Omlouvám se. Jen jsem na takové novinky moc unavený. Dlouho jsem nespal.“

Ano,“ příkývla. „ Vypadáš na to. Kdyby to šlo, odložila bych tento rozhovor na později, ale vážně to je nutné.“

Trhl rameny. „ Pokud nechceš, aby kdokoli věděl o tom, že jsme se potkali jako děti, nebudu dělat problémy. Rozhodně jsem to ani neměl v úmyslu. K čertu, nevěděl jsem ani, že jsi to ty. Stejně na tom nezáleží. Je to moc dávno, minulost.“

Otočila se a kulhala pomalu k oknu. „ O to nejde, Royi, vážně. Máš pravdu, je to dávno, i když vzpomínka na těch pár týdnů mě drží poslední roky při zdravém rozumu. Ale pravda také je, že jsme byli děti.“ Obrátila se, její obličej byl najednou smutný. Vypadala, že je na pokraji pláče. „ Udělala jsem příšernou věc, aniž bych to tušila a tebe jsem do toho zapletla taky.“

Udělal k ní pár kroků, znovu se ozval instinkt ji utěšit. „ O čem to mluvíš? Nic jsi neudělala!“

Ale ano,“ pokývala hlavou a potom ji sklopila. „ Nevěděla jsem to, vážně. Nikdo mi to neřekl a potom už bylo pozdě.“

Já tě nechápu,“ zavrtěl hlavou.

Zvedla k němu hlavu. „ Posaď se, Royi,“ přikázala.

Já-“ začal.

Prosím,“ vzdychla.

Poslechl a posadil se do jednoho křesílka. Bylo tak měkké, jak vypadalo. To jeho soustředění nepomáhalo. Začala přecházet před ním. Znepokojeně pozoroval, jak se nepravidelně pohybuje, ona si to ale snad ani neuvědomovala. Nic nenaznačovalo tomu, že by měla bolesti při chůzi.

Víš, proč vypukla válka, Royi?“ Nečekala na odpověď. „ Kvůli mně. Začal s tím otec. Chtěl se pomstít za to, že mi zbojníci ublížili. Já... já jsem mu řekla, že tu nohu mi zlomili oni a taky jsem řekla, že mi sebrali ten prsten.“ Schovala hlavu do dlaní. „ Otec byl tak rozzuřený, když zjistil, že ho nemám. Měla jsem hrozný strach! Já jsem to netušila. Nevěděla jsem to!“

Railan vyskočil na nohy. „ Kairi!“ vykřikl. Zastavil ji a rozhodil kolem ní paže. „ To přece není tvoje vina, ta válka. Schylovalo se k ní už dávno před tím. Byla jsi dítě. Nikdo nezačal válku jen proto, že jsi něco řekla, věř mi.“

Odtáhla se od něj. „ Možná je to pravda, ale to není všechno. Pokud se teď nepodaří uzavřít mír, naši zemi to zničí a tu vaši taky. Pokud někdo zjistí, že jsem tehdy lhala, začne to nanovo.“

Neřeknu nikomu, co se stalo, slibuju,“ prohlásil okamžitě Railan. I jeho ta myšlenka děsila. Věděl, že je to pravda. Ani jedna země si nemohla další válku dovolit.

Podívala se na něj skrz uslzené řasy. „ Ne, Royi, já vím, že neřekneš, ale je to daleko komplikovanější.“ Smutně se pousmála. „ Příliš komplikované a já nemám tušení, jak z toho ven.“

Začínala se mu z toho všeho točit hlava. Nedokázal si skládat všechny věci k sobě a spojovat je. „ K čertu, Mrzáčku, zpomal!“ vybuchl, ani mu nepřišlo divné, že jí říká znovu starou přezdívkou. Jenže ona už dávno nebyla ta malá holka, ke které si to mohl dovolit. „ Jak to myslíš, komplikovanější?“

Zhluboka se nadechla a přešla k malému stolku u stěny. Ze džbánu nalila do poháru víno. Pak se vrátila k němu a pohár mu podávala. Zmateně si ho vzal, ale nenapil se.

Tenkrát si mi tvrdil, že jsem čarodějka, pamatuješ? A mě to přišlo legrační. Myslela jsem si, že to, co umím já, umí spousta lidí. Ale měl si pravdu. Kouzla jsou v mojí rodině dědičná a jsou mnohem mocnější, než jsem si dokázala představit. Jedna z prvních žen v té rodové linii nesoucí kouzla byla velmi mocná a ukryla část své moci do různých předmětů, které se dědí dál a ta moc v nich zůstává. Jeden z nich máš na krku, Royi,“ vzdychla.

Zalapal po dechu a ruka mu okamžitě vystřelila k hrdlu. „ Ublíží mi to?“ vyjekl.

Zavrtěla hlavou. „ To ne. Ale jde o to, jaká část moci je v prstenu ukrytá. Dozvěděla jsem se to, až když bylo pozdě.“

Zuřivě se na ni podíval. „ Tak se konečně vymáčkni. Co přesně to dělá!“ Vyhrabal z oblečení šňůrku a vytáhl jí i s prstenem.

Nedělá to nic,“ odsekla. „ Nic důležitého. Možná to vyvolalo pár snů, ale v našem případě asi kompletní moc nefunguje, protože to nebylo darované s patřičným úmyslem. Jde o to, co to podle legend představuje. Je to hlavně symbol.“

Symbol čeho?“ syknul. Najednou byl docela vzhůru. Byl naštvaný a vyděšený. Kouzlům vůbec nerozumněl.

Lásky,“ špitla rozpačitě Kairi. „ Ten prsten se má dát muži, který se ti má stát druhem na celý život. Je to prsten zaslíbení.“

Zamračil se. „ To si ze mě děláš legraci!“

Ne,“ ujistila ho vážně. „ Kdyby někdo věděl, že jsem ho dala tobě, museli bychom se vzít.“

Několik úderů srdce na ni nehnutě zíral, potom zvedl k ústům pohár, co mu dala a vypil ho do dna. „ Bože,“ vydechl a klesl zpátky do křesla.

Správně,“ přisvědčila. „ Jsme v obrovském maléru.“

Byli jsme děti!“

Vzdychla. „ Nepředpokládám, že to někoho bude zajímat.“

Ty si ale musíš vzít Parkse,“ připomněl. „ Jinak nebude mír.“

Ano,“ přikývla. „ Tak to je. Nevěděla jsem, co je to za prsten, Royi. Matka zemřela dřív, než mi stihla cokoli z toho všeho říct. Neměla jsem ho ani dostat tak mladá. Nejsem pořád svobodná jen proto, že jsem mrzák. Nikdo si mě bez prstenu nevezme. Tvůj král o něm neví a Raven doufá, že se to ani nedozví. Sice věří tomu, že mi ho ukradli, ale ne všichni tu historku znají. Většina si myslí, že jsem ho už někomu darovala, což je vlastně pravda.“

Railanovi se z hrdla vydral zuřivý, znechucený zvuk. „ Já si tě ale nechci vzít! Lezla jsi mi na nervy už tehdy! Vlastně tě neznám. A, proboha, jsem tu, protože se máš vdát za krále mojí země. Nevím, co po mě chceš! Nemůžu ho zradit a přebrat mu snoubenku. Nemůžu ho urazit takovým způsobem!“

Posadila se do druhého křesla a objala se pažemi. Její obličej byl zuřivý, ale hlavně ublížený. Railanovi to bylo jedno. To ona je do tohohle namočila. „ Já taky nevím, co po tobě chci. Jen jsem myslela, že bys to měl vědět.“

Moc ti děkuju,“ zavrčel sarkasticky. Postavil se a s pohárem v ruce přešel ke stolečku a nalil si další. Rychle ho vypil. Sevřel pohár pevně v prstech, až mu vystouply klouby. „ Vrátím ti ho,“ řekl rozhodně.

Ne, Royi,“ odmítla tiše princezna. „ Taky už jsem na to myslela, ale ty víš stejně jako já, co by to znamenalo. Dary se nesmí vracet. Můžeš ztratit duši a zbytek života bloudit.“ Pak se smutně pousmála. „ Navíc vrátit takový dar je neskutečná urážka.“

Opravdu perfektní dar!“ odsekl.

Omlouvám se. Opravdu jsem to nevěděla, jenže se stalo. Nezbývá, než se vyrovnat z důsledky mé chyby,“ pronesla mrazivě.

Omluvy jsou k ničemu, Mrzáčku. Co chceš teď dělat?“

Pokrčila rameny. „ Pravděpodobně to, co doteď. Předstírat, že se prsten ztratil. Ty si prostě dej pozor, aby ho u tebe nikdo neviděl. Protože pak to bude-“

... zlý,“ dořekl za ni. „ To je všechno? Může nám vyjít předstírat, že se nic neděje?“

Zaváhala. „ Upřímně nevím, Royi. Ale nic jiného nám nezbývá. Musím si vzít syna krále Zuka a to ty nejsi.“

Nadechoval se, aby něco řekl, ale rozmyslel si to. „ Parks je dobrý muž,“ prohlásil dutě. Odvrátil se od ní a nalil si další pohár vína. Pravděpodobně mu ještě nedocházela celá síla toho, co mu Kairi řekla.

Slyšel, jak vstala a obrátil se zpátky k ní s vínem v ruce. Šla k němu. „ Mrzí mě, Royi, ani nevíš jak. Vždycky jsem tě chtěla znovu vidět, ale ne za těchto okolností. Musím se vdát, abych zachránila zemi.“

Neodpověděl, nevěděl, co jí má ještě říct. Prostě mu došla slova. Musel si sednout a promyslet si to. Musel se vyspat, aby mohl myslet. Musel se napít. Zvedl pohár.

Kairi na něj položila dlaň a stáhla jeho ruku dolů. Zmateně se na ni zamračil. „ Neměl bys už pít. Chápu, že je to těžké, ale s takovou se opiješ a to ničemu nepomůže.“

Nejsi moje matka!“ zavrčel zuřivě.

To ne,“ řekla klidně. „ Ale stejně je to pravda. Odlož ten pohár a běž, Royi. Dnes jsme toho řekli dost. Promluvíme si, až se uklidniš. Až se oba uklidníme.“

Stikl zuby a naštvaně se na ni díval. Nakonec jí vecpal sklenici do rukou. „ Ne, Mrzáčku. Domluvili jsme!“ Prošel kolem ní, prudce otevřel dveře a rychle odešel z pokoje.

Snažil se vybavit si, kudy sem přišel a nakonec se mu podařilo dostat se k sobě do pokoje. Byl prázdný, bratr už odešel.

Strhal ze sebe oblečení, výjma kalhot a skopl boty. Z krku si stáhl šňůrečku s tou proklatou věcí a sevřel prsten v dlani. Potom ho s výkřikem hodil proti zdi. S řinkotem se od ní odrazil a spadl na zem. Nechal ho tam ležet a svalil se na postel. Během chvilky se nad ním zavřela temnota a on se ponořil do osvobozujícího spánku, kde nemusel na nic myslet a všechny starosti se rozplynuly.

06.09.2009 10:31:37
hollis
BLOG, kde vlastně úplně to samé, co zde ;)
Fanfiction i jiné...
Máte nějaký delikátní problém s mými stránkami? Napište mi na e - mail: hollis@seznam.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one